Sovětská armáda ji zavedla v roce 1938. Zbraň měla posuvné hledí a samonabíjecí mechanismus.

Jednalo se o samonabíjecí protitankovou zbraň. Byla modernější než-li PTRD, ale náročnější na výrobu i údržbu a poruchovější. Nešťastným řešením také byl speciální kovový rámeček na náboje, bez něhož nebylo možno zbraň nabít.

Jednalo se o protitankovou pušku, kterou navrhl Děgťarev v roce 1932. Zbraň využívala nově vyvinutý náboj ráže 14,5 mm. Narozdíl od samonabíjecí pušky PTRS 1941 se jednalo o jednorannou pušku. Od roku 1941 byl zaveden náboj s wolframovým jádrem, který dosahoval vyšší rychlosti a měl lepší průbojnost.

Zbraň konstruktéra Fědora Tokareva byla zavedena do výzbroje sovětské armády v roce 1930. V roce 1933 začala její výrobu zbrojovka v Tule jako vzor TT-33 (tula-Tokarev).